Jdi na obsah Jdi na menu
 


Robert Reichel exkluzivně !

4. 9. 2007
ObrazekPřinášíme vám další ze série exkluzivních interview. Mou prosbu tentokrát vyslyšel olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa a jedna z největších osobností českého hokeje pan Robert Reichel! Dlouholetý kapitán národního týmu je jednou z největších hvězd domácí soutěže a lídrem svého mateřského Litvínova, nejen z hráčské pozice, ale i z té manažerské.

"Alby", jak je mu přezdíváno, patří do zlatého litvínovského ročníku 1971 (viz také Jiří Šlégr, Martin Ručínský - pozn.autora). Jeho nepřehlédnutelný talent uspíšil jeho kroky mezi elitní skupinu českých hráčů. Už ve své třetí sezóně mezi dospělými ovládl ligové tabulky v produktivitě a stal se rovněž nejlepším střelcem. Po úspěšném účinkování na juniorském a seniorském světovém šampionátu se rozhodl zkusit štěstí za mořem, kde navlékl dres Calgary Flames.

Za mořem šířil celkem jedenáct let slávu české hokejové školy. Stal se na dlouhou dobu nedílnou součástí reprezentace. Patří do tzv. "zlaté generace", která se postarala nesmazatelně o zápis do kroniky sportovních úspěchů našeho státu. V tomto rozhovoru projdeme veškeré zásadní momenty jeho bohaté a úspěšné kariéry. A samozřejmě nebudou chybět otázky na současnost.

 
Roberte, patříte do zlaté generace hráčů. Máte tituly mistra světa, olympijské zlato, několik individuálních ocenění a kromě Stanley Cupu Vám chybí pouze extraligový titul. Vaše úspěchy jsou nesmazatelné. Jaký je to pocit mít takovou sbírku? Vynecháme-li naganské zlato, čeho si ceníte nejvíce?

„Nejvíc si cením toho, že jsem zdravý. Všechny úspěchy jednou pominou, život jde dál a zdraví je nejpřednější.“

Většina hokejistů si vede takovou osobní „síň slávy“, neodmyslitelným suvenýrem bývají puky. Zpravidla se tedy schovávají ty jubilejní, např. první branka či první hattrick. Máte i Vy nějaké?

„Ano, puky mám schované jak od nás, tak ze zahraničí a z NHL. Taky pár hokejek. Jen mi chybí puk, kterým jsem v Litvínově vstřelil první ligový gól.“

Už několikrát jste zmínil, že reprezentaci považujete za uzavřenou kapitolu. Nicméně nezměnila by Vaše rozhodnutí ani třeba úspěšná sezóna, psychická a fyzická stabilita a velký zájem trenéra?

„Myslím, že ne. Loňská sezóna byla docela dobrá, po výkonech jsem si mohl říct o pozvánku do národního mužstva, ale už jsem se rozhodl a je to pro mě uzavřené. Stálo by to hodně psychických i fyzických sil. Hokejista musí mít chuť reprezentovat a po tolika odehraných zápasech v reprezentaci je ta motivace menší.“

V poslední době zažívá český národní tým poněkud chudé období. Nedaří se na turnajích Euro Hockey Tour a uplynulé MS rovněž nedopadlo zcela podle plánů. Myslíte si, že zkrátka se soupeři začínají herně vzdalovat? Nebo je problém v přílišném experimentování?

„Těžko říct. Neovlivňuji to a vidím jen zápasy. Mistrovství světa je o jednom zápase, u Euro Hockey Tour možná jde trochu o to, že k ní hráči nemají takový vztah jako my dřív a to může způsobovat horší výsledky.“

Zanedlouho uplyne 10 let od fantastického úspěchu, který národní tým dosáhl za ZOH v Naganu. Jak se na to díváte s odstupem času?

„Bylo to krásné, samozřejmě. Ale život jde dál. Zopakovat se to někdy může, ale určitě už to nebude takové, jako tehdy. Přece jen to bylo poprvé.“

Jedenáct let jste úspěšně hájil renomé českého hokeje v nejslavnější soutěži světa. Které působiště Vám nejvíce přirostlo k srdci?

„Bylo jich víc. Špatný nebyl začátek v Calgary, i když jsem byl vyjukaný a všechno se učil. Asi nejhezčí vzpomínky mám na New York a Islanders. Dařilo se mi tam a byl jsem tam spokojený. Hodně hokejové město bylo Toronto. Nejvíc se mi dařilo v Calgary, ale ve všech těchto mých působištích to bylo pěkné i po mimohokejové stránce.“

V Calgary jste si zahrál po boku legendárního Rusa Sergeje Makarova. Jaký na Vás udělal dojem?

„Měl jsem čest si s ním zahrát celou sezónu v jedné lajně. Patřil k nejlepším na světě, takže si toho hodně cením a vážím si ho. Občas se někde na hokeji potkáme a bavíme se. Jeho hokejku mám na památku.“

Udržujete kontakty s bývalými spoluhráči z dob Vašeho působení v zahraničí?

„Nejvíc asi s Jirkou Lálou, se kterým jsem hrál v Německu. I s několika dalšími hráči.“

Kterého gólu si ve své kariéře ceníte nejvíce?

„Každého asi napadne ten semifinálový nájezd proti Kanadě v Naganu. Ale za hodně důležitý považuju i pátý gól Slovákům ve finále mistrovství světa, vyhráli jsme 5:3. Oba byly cenné pro tým.“

Je všeobecně známo, že máte mladšího bratra Martina, rovněž hokejistu. Nicméně pro něj je domovem Německo. Nelákala vás oba myšlenka si zahrát společně v jednom týmu? Bylo to někdy či bude reálné?

„Nechci předvídat, ale myslím, že ne. Vyvinulo se to tak, že já jsem hrál v Kanadě a v Americe a pak se vrátil do Čech, zatímco on hraje v Německu a má tři děti, které chodí do školy. Myslím, že to je nereálné.“

V minulosti jste prohlásil, že byste si přál, aby Litvínov mohl po letech vybojovat titul. Mělo to být i vodítko pro definitivní návrat slavných jmen. Vynecháme-li zámořskou stávku, tak se zatím žádný comeback mimo Jiřího Šlégra nekonal. Robert Lang či Martin Ručinský jsou stále za mořem. Stane se sen skutečností?

„Je to sen. Momentálně nevím, jestli se uskuteční, to je opravdu těžké odhadovat.“

Nový generální partner klubu BENZINA nabízí pro klub velkou perspektivu. Podle sdělení se i samotní hráči mohou v případě kvalitních výkonů těšit na zvýšené odměny. Nyní se spekuluje, že údajně byste rádi prosadili docela významný fakt, tedy stavbu nové haly. Je tedy v plánu vytvořit multifunkční arénu?

„Vlastníkem stadiónů je město Litvínov a já do toho zase tolik nevidím. Myslím, že reálnější je oprava staré haly, ale nechci mluvit za lidi v tomto směru kompetentní.“

Litvínovský kádr se příliš nezměnil. Nejvýraznějšími jmény jsou brankář Petr Franěk a útočník Vladimír Machulda. Jaký máte stanovaný cíl na pomalu se blížící nový ročník soutěže?

„Máme jediný cíl: play-off. Dva roky se nám to nepodařilo. Věřím, že mužstvo na jeho splnění má, že je dost silné a že zatím půjde.“

Jak byste zhodnotil působení klubu na letošním Tipsport Cupu?

„Pro nás to byla hlavně součást přípravy na extraligu. Zkoušeli jsme řadu hráčů, jak
juniorů, tak těch, kteří bojují o místo v sestavě. Podle toho některé výsledky dopadly. Ale po horším začátku a dvou porážkách se tým trochu uklidnil, začal hrát svůj hokej a výsledky se zlepšily.“

Kterou nejcennější radu jste v životě dostal?

„Bylo jich víc, těžko uvést jednu konkrétní.“

Po náročné sezóně je potřeba nějaký relaxační program. Jak si nejlépe odpočinete?

„Nejlepším odpočinkem pro mě je odjet na týden někam k moři s vypnutým telefonem.“

Co byste vzkázal všem fanouškům ledního hokeje?

„Ať chodí na hokej a baví se jím. Je to jedna z nejhezčích her na světě.“

Když vám někdo řekne datum pátek 14. září. Těšíte, cítíte nervozitu nebo jaké jsou Vaše pocity?

„Zažívám to už po dvacáté nebo jednadvacáté, je to zkrátka první zápas. Ale myslím, že po dlouhé přípravě se na něj těší každý.“

Máte nějaký vzkaz pro litvínovské fandy?

„Věřím, že budeme hrát dobrý hokej a byl bych rád, kdyby nám chodili fandit ve stejném počtu jako loni. Nebo ještě ve větším.“

Děkuji za rozhovor.

(c) Jaroslav Pazdera, hokej.estranky.cz, HokejPortal.cz








 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Rozhovor

cyzrna,4. 9. 2007 17:47

jo díky za ten rozhovor :)